Články

„… vnímání souvislostí, vědomí nutnosti rozšiřovat si obzory, pochopení významu osobní zkušenosti. ‚Aby člověk mohl o ohrožených lesích psát, aby se mohl vyjadřovat k potřebě jejich ochrany, musí je sám poznat.‘“

„Jaká je ta nejpodstatnější a nejužitečnější věc, kterou lze o opeřencích i přírodě obecně říct? Jak bychom se vlastně měli na přírodu dívat?“

„Scéna první: supíme do prudkého krpálu. Od rozbahněné sumaterské stezky, pijavek vlajících kolem kotníků a potu crčícího do očí moji pozornost doslova v okamžiku ukradne had ležící přes stezku. Po marném pokusu o skok do dáli koukám pozorněji – žádný had ...“

Během posledních let vychází každoročně víc odborných studií o městských ptácích než za celé 20. století dohromady! Ptačí obyvatelé měst se až nedávno stali mimořádně atraktivními pro vědce

„Čím to, že ptačí vejce uchvátila pozornost ornitologů profesionálních i amatérských, inspirovala je k tomu, aby trávili ohromné množství času v terénu jejich sběrem a nekonečné hodiny v muzeích jejich tříděním, a to navzdory riziku, že se zadluží, odcizí svým přátelům i rodině, a někteří dokonce přijdou o život?“

„K neznámým břehům Brazilie. Kolik „toužení dálečného“ ta tenká knížka rozpálila v celých generacích českých čtenářů! Zoolog a cestovatel Jiří Baum jí sepsal pro mládež. Padla mi do spárů právě v tom správném věku. A pak skoro dvě dekády čekání…“

„Opeření měšťáci zpívají během roku déle než vesničani. Opravdu? A jak to víme? Takovou otázku bychom si měli položit vždy, když „se něco přece ví“. Ono se totiž „dobře ví“ kdeco. …“

Proč tropičtí pěvci – na rozdíl od svých příbuzných v mírném pásu – kladou méně vajec? A proč jsou v péči o svá mláďata ledabylejší?

„Proč se ptáci a další živočišná i rostlinná čeládka městům nejen že nevyhýbají, ale někdy je dokonce i upřednostňují?“

„Snad každý zájemce o ptactvo se někdy zasnil nad tropickými opeřenci. Ta pestrost, hojnost, víření kolibříku… Hnát se „pouští i pralesem“… Ale jak si náročný tropický birding užít?“

„Byla by nesmírná škoda, kdyby se bujné tropické lesy přeměnily ve sterilní mrzáky ve vzorném řádkovém zákrytu“ – jako se tomu stalo u nás… ☹

„12 555 potištěných stran, 10 106 map, 6 756 fotografií, 1 030 barevných tabulí, 20 070 jednotlivých maleb, cca 99 000 literárních odkazů. Výsledek práce 256 autorů, 73 redaktorů, 34 ilustrátorů a 961 fotografů. A především výsledek odhodlání jednoho katalánského lékaře. Tedy dnes už bývalého lékaře. Josep del Hoyo si v roce 1980 splnil sen mnoha ptáčkařů: udělal si svůj „velký rok“...“

„Ornitologa nepoznáme podle toho, že od sebe rozezná budníčka většího a menšího. Nepředpokládám, že by s tímto rouháním členové ČSO nadšeně souhlasili – vždyť co by to bylo za ornitologa, kdyby ptáky nepoznal po hlase a po vzhledu! Taková námitka vyvěrá z poněkud nešťastné definice slova ornitolog.“

„V českých luzích a hájích bují nejen buření, ale i debaty, jak říkat podivínům, kteří tráví i utrácejí čas pozorováním ptactva, vyvěšováním budek a nekonečnými debatami u piva, „kdo má delší“ (samozřejmě seznam pozorovaných druhů).“

„S tímto atlasem v batůžku se můžete směle zanořit do kolumbijských lesů na severu, abyste se po letech vynořili v Ohňové zemi s poznáním, že ona neuvěřitelná diverzita tvarů, velikostí a barev opeřenstva skutečně existuje.“

„…Autorovi se podařilo ideálně spojit populárně-vědecké pojednání s čtivou beletrií – text nabitý odbornými informacemi se prolíná s osobními zážitky a postřehy z historie navštívených zemí. Vydat se s J. Moravcem na Procházku amazonským pralesem je po všech stránkách krásný zážitek.“