„Potkat za jediný rok víc druhů opeřenců než se zadaří 99 % ptáčkařů za celý život? To zní šíleně. A soutěž Velký rok taky bláznivá je…“
»Pozor na „zlotřilé lumpajznice“!Naše příroda 2021, 14(4): 20–31„Najít kukaččí mládě mimo zavedené lokality je svátkem i pro badatele. Muže to být i životní zážitek. Pokud si jej nenecháte pro sebe, můžete přispět k poznání jedinečného a tajemného života kukačky.“
»„Opuštěné“ ptáče: zachraňovat či nezachraňovat?Naše příroda 2021, 14(2): 8–17„Ventilovat své pečovatelské pudy nám přirozeně přináší dobrý pocit. Úplně jiná otázka je, zda to přináší něco dobrého těm, kdo se stali terčem naší nevyžádané pomoci.“
»Podoba čistě nenáhodná: jak ptáci švindlují svým vzhledem?Ptačí svět 2019, 26(2): 18–22„Scéna první: supíme do prudkého krpálu. Od rozbahněné sumaterské stezky, pijavek vlajících kolem kotníků a potu crčícího do očí moji pozornost doslova v okamžiku ukradne had ležící přes stezku. Po marném pokusu o skok do dáli koukám pozorněji – žádný had ...“
»Bludy, pověry a pravda (?) o kukačce ... a jaké poučení z toho plyne pro poznávání přírodyVesmír 2011, 90(11): 626–631„O žádném jiném ptáku tolik pošetilostí se nevypravovalo, jako o kukačce, protože ji každý zná, většinou ovšem dle jména a pod mylnými předsudky a domněnkami.“ (K. Knežourek, 1905)
»Kukaččí triky a pověryNaše příroda 2010, 3(3): 18–27„Už z fundamentálního díla Ondřeje Sekory Uprchlík na ptačím stromě každý ví, že kukačka si hnízdo nestaví a doplácejí na to drobní hmyzožraví pěvci, kteří si staví otevřená hnízda. Parazitovaní hostitelé to ovšem jen tak nenechali – mezi kukačkou a jejími hostiteli se odehrává jedno z nejdramatičtějších přírodních představení.“
»Dobrá zpráva pro ornitology – špatná pro kukačky. Čím se prozrazují mláďata hnízdních parazitů?Vesmír 2003, 82(8): 437–441Jak je možné, že hostitel kukaččí mládě dokáže odmítnout, přestože ho není schopen rozpoznat?
»Je mládě kukačky obecné pro svého hostitele nadnormálním podnětem?Živa 2000, 48(4): 185–186Je parazitické mládě pro nebohé hostitele atraktivnější než jejich vlastní potomci? Zvrhlé, ale pravdivé...
»