Články

10. díl seriálu o „našich“ druzích ptáků, které se nedobrovolně ocitly na podivných koncích světa. Invazní není jen křídlatka, ale i řada běžných opeřenců, kteří se stali hříčkou introdukčních běsnění režírovaných člověkem.

„Kniha knih“, tedy ornitologická bible detailně pokrývající všechny žijící druhy opeřenců (recenze: Vesmír 92, 96, 2013/2), získala poté, co tiskem vyšel poslední 16. díl, doslova dva nové rozměry

Amazonská „džungle“? Sibiřská tajga? Sahara? Kdepak: titul „Poslední opravdová divočina“ si zaslouží jiný kout světa. Sedmý kontinent.

9. díl seriálu o „našich“ druzích ptáků, které se nedobrovolně ocitly na podivných koncích světa. Invazní není jen křídlatka, ale i řada běžných opeřenců, kteří se stali hříčkou introdukčních běsnění režírovaných člověkem.

... zní afektovaný kulometný hlas „tú-pud-dl tú-pud-dl tú-pud-dl“. Co je to za malé opeřené šašky?

8. díl seriálu o „našich“ druzích ptáků, které se nedobrovolně ocitly na podivných koncích světa. Invazní není jen křídlatka, ale i řada běžných opeřenců, kteří se stali hříčkou introdukčních běsnění režírovaných člověkem.

Scéna první: supíme do prudkého krpálu. Od rozbahněné sumaterské stezky, pijavek vlajících kolem kotníků a potu crčícího do očí moji pozornost doslova v okamžiku ukradne had ležící přes stezku. Po marném pokusu o skok do dáli koukám pozorněji – žádný had ...

7. díl seriálu o „našich“ druzích ptáků, které se nedobrovolně ocitly na podivných koncích světa. Invazní není jen křídlatka, ale i řada běžných opeřenců, kteří se stali hříčkou introdukčních běsnění režírovaných člověkem.

Společný článek se zpěvákem, ilustrátorem a vážkařem Danem Bártou - s kým jiným psát text s takovým názvem? ;-)

6. díl seriálu o „našich“ druzích ptáků, které se nedobrovolně ocitly na podivných koncích světa. Invazní není jen křídlatka, ale i řada běžných opeřenců, kteří se stali hříčkou introdukčních běsnění režírovaných člověkem.

Spatřit loveckou akci volně žijících predátorů je svátek. A být jejím svědkem od úplného začátku po úplný konec, z bezprostřední blízkosti, s mnoha typy souvisejících chování, se všemi detaily a s poměrně rozsáhlým komparsem dalších druhů – to je bez nadsázky životní zážitek.

„Kukačka je žravé monstrum, hostitel se musí udřít k smrti!“ Věty tohoto kalibru se přepisují v populární i odborné literatuře po staletí. Tak zjevnou pravdu ani nemá smysl ověřovat, oko vidí, přece. Vždyť kukaččí mládě může vážit téměř tolik co celá rodina jeho hostitele, třeba rehka zahradního (na obr.): tatínek + maminka + šestero ratolestí = jeden vetřeleček. Ale co kdyby...

Jak se vyrovnat s nevlídnými podmínkami v mimohnízdním období? Na tuto otázku odpovídá řada ptáků migrací – dálkovými přesuny typicky směrem k rovníku (tedy ne „na jih“ – tzv. jižní migranti na jižní polokouli táhnou směrem na sever)

5. díl seriálu o „našich“ druzích ptáků, které se nedobrovolně ocitly na podivných koncích světa. Invazní není jen křídlatka, ale i řada běžných opeřenců, kteří se stali hříčkou introdukčních běsnění režírovaných člověkem.

Během posledních let vychází každoročně víc odborných studií o městských ptácích než za celé 20. století dohromady! Ptačí obyvatelé měst se až nedávno stali mimořádně atraktivními pro vědce

Některá vejce se skutečně podobají jako vejce vejci. Jiná jsou tak divná, že se nepodobají žádným jiným. Asi nejméně zaměnitelná vejce mezi ptáky vůbec klade skupina čtyř blízce příbuzných latinskoamerických kukaček