Články

Během posledních let vychází každoročně víc odborných studií o městských ptácích než za celé 20. století dohromady! Ptačí obyvatelé měst se až nedávno stali mimořádně atraktivními pro vědce

4. díl seriálu o „našich“ druzích ptáků, které se nedobrovolně ocitly na podivných koncích světa. Invazní není jen křídlatka, ale i řada běžných opeřenců, kteří se stali hříčkou introdukčních běsnění režírovaných člověkem.

2. díl seriálu o „našich“ druzích ptáků, které se nedobrovolně ocitly na podivných koncích světa. Invazní není jen křídlatka, ale i řada běžných opeřenců, kteří se stali hříčkou introdukčních běsnění režírovaných člověkem.

1. díl seriálu o „našich“ druzích ptáků, které se nedobrovolně ocitly na podivných koncích světa. Invazní není jen křídlatka, ale i řada běžných opeřenců, kteří se stali hříčkou introdukčních běsnění režírovaných člověkem.

Hrozí ptákům ve městě větší riziko, že jim predátoři vyžerou hnízda?

„I ten, kdo se o ptactvo vůbec nezajímá, si během pobytu v Severní Americe rozhodně všimne podivného „kosa“, který tahá žížaly z amerických trávníků. Jde o pestře vybarveného drozda stěhovavého“

„Vliv člověka na přírodu většinou malujeme v temných tónech. Jenže nic není černobílé – některým živáčkům, nejnápadněji mezi opeřenci, přítomnost člověka nevadí. A dokonce se najdou i druhy, které z lidských „destruktivních“ aktivit profitují a člověkem neovlivněné přírodě se vyhýbají.“

„Cože? Vyrazit za ptactvem do centra více než 20-milionové metropole? Kdyby mě taková myšlenka nějakým omylem napadla, aktivně bych ji zapudil. Nicméně: Central Park mě doslova uhranul. A že bylo na co koukat!“

„V hustém podrostu klopýtám o padlé tlející kmeny. Zdvihnu zrak a… do očí mě udeří majestátní palisáda nablýskaných mrakodrapů. Podobný kontrast stěží najdete jinde než právě tady – v Central Parku, zeleném srdci mnohamilionového New Yorku.“

„Opeření měšťáci zpívají během roku déle než vesničani. Opravdu? A jak to víme? Takovou otázku bychom si měli položit vždy, když „se něco přece ví“. Ono se totiž „dobře ví“ kdeco. …“

„Proč se ptáci a další živočišná i rostlinná čeládka městům nejen že nevyhýbají, ale někdy je dokonce i upřednostňují?“

„Nikotin, původně anti-herbivorní obranný mechanismus tabáku, se jako „náplast“ na člověčí neurózy a obsedantně-kompulzivní poruchy koncentruje v úhledných balíčcích pohozených na chodníku, odkud jej sbírá zpěvné ptactvo a léčí jím mladou generaci.“

„12 555 potištěných stran, 10 106 map, 6 756 fotografií, 1 030 barevných tabulí, 20 070 jednotlivých maleb, cca 99 000 literárních odkazů. Výsledek práce 256 autorů, 73 redaktorů, 34 ilustrátorů a 961 fotografů. A především výsledek odhodlání jednoho katalánského lékaře. Tedy dnes už bývalého lékaře. Josep del Hoyo si v roce 1980 splnil sen mnoha ptáčkařů: udělal si svůj „velký rok“...“

„...studium jejich původních populací u nás a vysazených populací u protinožců poskytuje řadu zajímavých pohledů na obecně ekologické a evoluční otázky.“

„Na podzim samicím mohutně stoupá hladina testosteronu, začnou zpívat a celou zimu agresivně obhajují vlastní potravní teritoria proti ostatním samicím i samcům. Páry se tvoří od začátku ledna do půli června (nejvíce koncem února), a to třemi způsoby: …“

Jsou ptačí „rozvody“ adaptivní? Ptáci nepěstují „lásku na celý život“, navzdory dojemným, ale nepravdivým povídáním o bělostných labutích, jež žalem hynou po ztrátě toho „jediného pravého“...